| Biografie | Narodil se v rodině slanského gymnaziálního profesora češtiny, němčiny, latiny a řečtiny Antonína Krecara (1851 – 1914) a jeho ženy Julie rozené Jiráskové. V letech 1894–1902 studoval slanské gymnázium. Ve vyšších ročnících začíná přispívat do studentských časopisů a poprvé použil pseudonym Jarmil, který potom používal až do smrti. Ovlivněn četbou časopisů Moderní revue, Volné směry a Nový Kult se nadchl pro dekadenci. Po maturitě v roce 1902 začal studovat češtinu a francouzštinu na filosofické fakultě české Karlo–Ferdinandovy univerzity v Praze. Doma ve Slaném se stýkal se Slanskou bohémou, do které patřili i Arthur Breisky a Otakar Pertold. V roce 1904 odjel do Paříže, kde studoval na Sorboně a dále na École des hautes études. U vojenského odvodu v roce 1906 byl uznán neschopným vojenské služby. Na universitě se seznámil s Karlem Hugo Hilarem, se kterým seznámil i svého přítele Arthura Breiski. Několik let pak spolupracovali na vydávání Moderní bibliotéky, kterou vydával do roku 1914 František Adámek. Ve školním roce 1906/1908 začal učit jako suplent, v roce 1908 složil závěrečné zkoušky z francouzštiny a němčiny. V roce 1910 byl uznán způsobilým k výuce češtiny a francouzštiny na středních školách. Ve školním roce 1910/1911 nastoupil na reálné gymnázium v Litomyšli. Zde mimo jiné ovlivnil i Josefa Portmana. Také se zde seznámil se svou budoucí manželkou Klementýnou Laubovou (1895-1965), dcerou litomyšlského lékárníka. Následující školní rok nastoupil jako suplent na reálku v Ječné ulici v Praze a současně na reálku na Vinohradech. V roce 1913 byl donucen si vzít za ženu svou bývalou žačku Klementýnu Laubovou (sňatek byl 1. února 1913). Za její věno si zakoupili dům na Vinohradech. Klementa se podílela na překladu Povídek z přírody Julese Renarda a Dámské knížky Felixe Poppenberga. Klementa Krecarová vstoupila i do dějin českého sochařství, neboť stála modelem příteli svého manžela, Janu Štursovi pro jeho sochu Dar nebes a země (1918). Po roce 1924 měl Krecar několik milenek a manželství přestalo fungovat. Klementa jej v roce 1927 opustila, rozvedeni ale nebyli nikdy. V roce 1916 se seznámil s Ludvíkem Bradáčem a záhy se stal poradcem edice Vybrané knihy a redaktorem bibliofilského časopisu Knihomil, který byl v roce 1921přejmenován na Knihomol a vycházel do roku 1927. V roce 1917 se seznámil s Jiřím Karáskem ze Lvovic a stal se záhy členem družiny okolo časopisu Moderní revue (zanikl v roce 1925). V průběhu první světové války se seznámil s V. H. Brunnerem. Ten se stal jeho blízkým přítelem a rovněž mu vymaloval jeho vinohradský byt. Po Krecarově smrti byly tyto malby zničeny. Jeho přítelem byl rovněž malíř Vratislav Nechleba, který je autorem Krecarova portrétu. V roce 1918 byl jmenován profesorem na 2. reálce na Vinohradech. Rok nato byl přeložen do Kutné Hory, kam ale odmítl nastoupit. Krátce pracoval jako úředník ministerstva zahraničí a od roku 1922 pracoval jako knihovník v knihovně Národního muzea, kterou tehdy vedl Čeněk Zíbrt. Zde pracoval až do roku 1939 a vytěžil zde množství literárně historických zajímavostí a kuriozit, které zpracovával ve svých knihách ze 30. let. Po krachu Bradáčova nakladatelství vedl bibliofilskou edici Zodiak pro vydavatelství Svatopluka Klíra. V roce 1929 začal pracovat jako redaktor kulturní rubriky pravicových bulvárních novin Polední list. Po studentských demonstracích v listopadu 1939 byl zatčen a měsíc vězněn na Pankráci. Po propuštění z vazby bylo jeho místo v knihovně Národního muzea obsazeno a v roce 1942 byl poslán do předčasné penze. V druhé polovině padesátých let se jeho zdravotní stav zhoršil a 9. září 1959 umírá ve věku 75 let. Jeho přání, aby se z jeho bytu stalo muzeum, je komisí Ministerstva školství a kultury zamítnuto. Brunnerovy malby byly zabíleny, Krecarova knihovna a sbírka umění byla částečně rozkradena a zbytek byl rozptýlen do různých institucí. Jeho literární pozůstalost je uložena v Památníku národního písemnictví v Praze. Vedle toho, že byl jedním z posledních zastánců dekadence v Praze, byl též znám pro svůj dandysmus a výstřední záliby. Koluje o něm řada historek, které však nejsou doloženy. (zdroj wikipedie) 1851-1914 Gymnázium Slané Karlo-Ferdinandova univerzita (obor čeština, francouzština) od 1904 Sorbonna, École des hautes études
|
|---|
