| Osobní jméno | Bracciolini, Poggio, 1380-1459 - italský humanista a učenec, filozof a historik, literát a překladatel
|
|---|
| Odkaz viz. | Rodné jméno: Rodné jméno: Bracciolini, Poggio Giovanni Francesco, 1380-1459
|
|---|
| Poggio Braccilioni, Giovanni Francesco, 1380-1459
|
|---|
| Pogius, 1380-1459
|
|---|
| Bracciolini Fiorentino, Poggio, 1380-1459
|
|---|
| Poggius Florentinus, 1380-1459
|
|---|
| Biografie | Italský humanista, historik, klasický učenec, filozof, překladatel a spisovatel.
|
|---|
| Zdroj inf. | J. Hampl, red.: Politický a kulturní kalendář 1980 ; www(Wikipedie, Otevřená encyklopedie), cit. 19. 6. 2025 (biografické a profesní údaje) ; www(Treccani), cit. 19. 6. 2025 (další informace) ; Fiorentino Bracciolini, Poggio: Facécie. V Praze, Václav Petr, 1927 ; Slovník italských spisovatelů, Odeon (další podoba jména)
|
|---|
| Uživatelské pole PNP | Narozen 11. 2. 1380 v Terranuově v Horním Valdarnu (nyní Terranuova Bracciolini, Itálie), zemřel 30. 10. 1459 ve Florencii (Itálie). Jeden z nejslavnějších humanistů italské renesance. Byl jedním z průkopníků humanistického hnutí, protože znovu objevil některá důležitá díla starověku a znovu je zpřístupnil evropským intelektuálům. Významný je též jeho příspěvek k vývoji latinky; je považován za vynálezce humanistického písma. Jako papežský tajemník byl přítomen na kostnickém koncilu.
|
|---|
| V mládí se odstěhoval do Bologni, aby dokončil studium práv, ale kvůli finančním potížím svého otce se musel vrátit do Toskánska a studovat notářství ve Florencii. Aby se uživil, začal pracovat jako opisovač (stal se ceněnýn kaligrafem - s Poggiem Bracciolinim a Niccolò Niccolim se kolem roku 1400 ve Florencii zrodilo humanistické písmo. Poggio je považován za otce kulatého minuskulárního humanistického písma (tzv. littera antiqua), Niccoli kurzivního minuskulárního humanistického písma.). Jeho mentorem se stal Coluccio Salutatia, který ho seznámil se studiem latiny a řečtiny; na jeho vzdělání měl také významný vliv humanista Ambrogio Traversari. V roce 1403 se vydal do Říma s doporučujícím dopisem od Salutatiho a propracoval se zde až do papežské kanceláře. Byl velmi aktivním, pracoval jako osobní sekretář papeže, spravoval skriptorium a také si nacházel čas na překlady (zejména Xenofónta a Diodora Sicilského ) a psaní dialogů na morální témata. Díky svým povinnostem v římské kurii měl Poggio možnost provádět rozsáhlý výzkum v knihovnách klášterů v oblastech poblíž Kostnice (St. Gallen, Reichenau, Cluny), kde znovuobjevil mnoho starověkých děl. V Německu se vědělo, že opatství a kláštery obsahují latinská díla, ale nikdo je nepřepisoval ani nešířil. Poggio podnikl čtyři návštěvy klášterů ve střední Evropě. Znovuobjevil latinské klasiky.
|
|---|
| Odkazy | (1) - Monografie
|
|---|
